Novinky

23.05.2010 18:36

     Po dlouhééé odmlce opět nějaké novinky.

     Štěňata z vrhu "C" jsou všechna v nových domovech.  Pánečky jsme vybírali co nejvíce zodpovědně. O většině máme neustále informace jak se jim daří, jak rostou a prospívají. S fotodokumentací je to horší, ale my jsme na tom úplně stejně. Doma jsme si ponechali vysněnou světlou fenku, kterou jsme sice také nabízeli k zadání, ale zasáhl osud a naše Eliška a Cassila je doma. Ta fena má něco, co jiní špringři (i naši) nemají. Navíc má "volný hlas" a již nás o tom venku přesvědčila i přes svůj nízký věk. To bude asi těmi "gaučovými" předky.

 

     Náš vzrůstem nejmenší zástupce smečky - border teriérka Izy (Daisy Fleret Moravia) vyrostla v krásnou slečnu, která se v dohledné době začne prezentovat na výstavách, jen co jí doroste srst, která utrpěla vlivem mého učení se v trimování. V našem okolí není toto plemeno nijak početně zastoupeno, proto kde se objevíme sklízíme obdiv, úžas a mnoho otázek. Mimo jiné i kamarádka díky které Izy máme se mě ptala jak jsem spokojen a jak se mi fena jeví. Odpověď vždy zní: "Border teriér v mém případě splnil všechna očekávání. Fena je tělesného rámce, jak jsem si ho "vysnil", je plnochrupá, hlasitá, přiměřeně ostrá a hlavně ovladatelná. Na jakýkoliv posed ji vynesu aniž bych musel odložit batoh, kabát a zbraň. Naučila se sedět na lavici o šířce dvaceti centimetrů". Její účast na Zkouškách vloh v devíti měsících vyloučilo první hárání. Za sebou má tři dohledávky zvěře bez předchozího nácviku, kdy vždy se zájmem o stopu tuto vypracovala (délka do 200 m). Vkládáme do ní tedy jisté naděje a uvidíme jakým směrem se bude plemeno border teriér u nás ubírat.

 

     A naše největší naděje - "naděje rodu" - Adámek se má také tůůůze k světu. Ten chlapec roste jako z vody, což dokazuje i jeho současná hmotnost 6,5 kg a 64 cm (dle domácího vážení a měření). Na pravidelných lékařských prohlídkách jej chválí, že nejenom fyzicky, ale i psychicky je daleko vepředu před svými vrstevníky. Ne nadarmo se říká, že všechno dobré se dědí po tatínkovi.

 

     Na závěr pro návštěvníky znalé a protřelé životem dodávám, že čekám, kdy přijde nějaká ta "facka", když se nám tak daří.